Lesu se vyhýbá z daleka,
víc je mu zlato než rada,
na ráno moudřejší nečeká,
sám často do jámy padá.
Lesu se vyhýbá z daleka,
víc je mu zlato než rada,
na ráno moudřejší nečeká,
sám často do jámy padá.
Pohádka, kterou nám kreslil pan Lada.
Slaďoučká dobrota z cukru a bílků.
Lajna pro falešnou příjemnou chvilku.
Chodím ji strašit pokaždé, když do kraje se snese noc
a pod postelí vyčkávám, že půjde třeba sama spát,
snad vyděsím ji tentokrát, snad konečně se začne bát!