Píseň o ledu

1.

Udeřila zima krutá, mrzne fest a zhusta,

na chodnících vytváří se ledovková krusta.

Spěchám ráno do práce a na té vrstvě ledu

podjely mi obě nohy, žuchla jsem do sedu.

Ref.

Zadnici mám naraženou, jauvajs, toto bolí,

panebože, proč ten chodník někdo neposolí?

Sakra, sakra, ježíšmárjá, hergot, toto klouže,

proč to nikdo neposypal, krucipísek, bóže!

2.

O přestávce chtěla jsem si skočit pro svačinu,

do obchodu opatrně, krok co krok, se šinu.

Bylo mi to houby platné, uklouzla jsem znova,

v rozčílení vypadla mi z pusy nahlas slova:

Ref.

Zadnici mám naraženou, jauvajs, toto bolí,

panebože, proč ten chodník někdo neposolí?

Sakra, sakra, ježíšmárjá, hergot, toto klouže,

proč to nikdo neposypal, krucipísek, bóže!

3.

Pro sebe si vztekle brblám a netuším zradu,

za mnou totiž stojí Franta, náš vedoucí skladu.

Vy si tady, kolegyně, povídáte s Bohem?

Zeptal se a potom zmizel za nejbližším rohem.

Ref.

Zadnici mám naraženou, jauvajs, toto bolí,

panebože, proč ten chodník někdo neposolí?

Sakra, sakra, ježíšmárjá, hergot, toto klouže,

proč to nikdo neposypal, krucipísek, bóže!